Být vláčkem aneb O kolejích
Po areálu kolejí se prochází černá kočka s obojkem. Občas zavítá do některé z mnoha budov, o víkendu přišla na návštěvu i do budovy čtyři, kde jsem tehdy přebývala. Všichni se na kočku okamžitě vrhali a mazlili se s ní – bodejť by ne, když je zákaz mít na kolejích jakékoli zvíře. Přemýšlela jsem, že bych si na koleje pořídila křečka, ale po tomto zákazu jsem musela změnit své plány a zatím se poohlížím po živém kameni (a v mezičase mi na stole leží zkamenělina, co jsem našla u moře). Takže jsem přítomnost umazlené kočky uvítala stejně tak jako ostatní – a ona si pro změnu oblíbila mě a Davida a pronásledovala nás po chodbách z kuchyně do pokojů. Když jsme do jednoho zalezli, čekala na nás přede dveřmi.