Je dobré znát alespoň základ jazyka té země, ve které žijete. Ještě lepší je znát alespoň základ jazyka, ve kterém budete mít celý semestr přednášky. To, že budu mít přednášky ve slovinštině, jsem se dozvěděla ještě před podáním přihlášky na Erasmus, ale vůbec mě to neodradilo. Naopak jsem se zabrala do aplikace Centra za slovenščino kot drugi in tuji jezik a chvíli jsem se vydržela učit. Popravdě, ohledně (samo)studia jazyků nejsem zrovna vytrvalá. Líbila se mi ale představa zapsat si tříkreditový předmět probíhající zhruba měsíc před začátkem semestru s poplatkem 79 €, a to předmět Intenzivni tečaj slovenščine za študente Erasmus+.

Odjet na Erasmus – daleko od domova, daleko od mé postýlky, daleko od plyšáků, daleko od našich kočiček – pro mě byla noční můra. Když už jsem tady, tak to naštěstí není tak hrozné, ale stejně se samozřejmě snažím, aby můj pokoj na kolejích byl co nejvíce udoben. Vysnila jsem si, že si tu pořídím křečka, ale bohužel na kolejích nesmíme mít žádná zvířata. A tak jsem zatoužila po živém kameni – a proto jsem dnes sehnala Mojcu.

Kamkoli jsem se ve Slovinsku zatím mihla, všude byly hory nebo přinejmenším kopce. Jen ta Lublaň je taková zvláštní výjimka – placka ideální pro cyklistiku doplněná o několik kopců a obklopená řekněme horami. Zatímco Lublaň se nachází zhruba v 285 m n. m, nejvyšší hora Triglav se tyčí až do úctyhodných 2864 metrů. Triglav obklopují další vysoké vrcholy sdružené do Triglavského národního parku na západu země. A tam přesně jsme se vydali.