Mojca

Odjet na Erasmus – daleko od domova, daleko od mé postýlky, daleko od plyšáků, daleko našich kočiček – pro mě byla noční můra. Když už jsem tady, tak to naštěstí není tak hrozné, ale stejně se samozřejmě snažím, aby můj pokoj na kolejích byl co nejvíce udoben. Vysnila jsem si, že si tu pořídím křečka, ale bohužel na kolejích nesmíme mít žádná zvířata. A tak jsem zatoužila po živém kameni – a proto jsem dnes sehnala Mojcu.

udoben = útulný

Do hor

Kamkoli jsem se ve Slovinsku zatím mihla, všude byly hory nebo přinejmenším kopce. Jen ta Lublaň je taková zvláštní výjimka – placka ideální pro cyklistiku doplněná o několik kopců a obklopená řekněme horami. Zatímco Lublaň se nachází zhuba v 285 m n. m, nejvyšší hora Triglav se tyčí až do úctyhodných 2864 metrů. Triglav obklopují další vysoké vrcholy sdružené do Triglavského národního parku na západu země.

Být vláčkem aneb O kolejích

Po areálu kolejí se prochází černá kočka s obojkem. Občas zavítá do některé z mnoha budov, o víkendu přišla na návštěvu i do budovy čtyři, kde jsem tehdy přebývala. Všichni se na kočku okamžitě vrhali a mazlili se s ní – bodejť by ne, když je zákaz mít na kolejích jakékoli zvíře. Přemýšlela jsem, že bych si na koleje pořídila křečka, ale po tomto zákazu jsem musela změnit své plány a zatím se poohlížím po živém kameni (a v mezičasi mi na stole leží zkamenělina, co jsem našla u moře). Takže jsem přítomnost umazlené kočky uvítala stejně tak jako ostatní – a ona si pro změnu oblíbila mě a Davida a pronásledovala nás po chodbách z kuchyně do pokojů. Když jsme do jednoho zalezli, čekala na nás přede dveřmi.