Re: Porno

V jedné epizodě seriálu Přátelé dává Monica na Valentýna Chandlerovi kazetu s pornem. Tak přesně tohle nejsme já a můj milý, David, který minulý týden publikoval článek s názvem Porno. Chodíme spolu skoro rok a půl, jemu je dvacet a mně devatenáct, oba jsme v prvním ročníku na vysoké, nikdy jsme spolu nespali, protože si to chceme nechat na po svatbě, a oba nenávidíme porno.

David se několik let díval na porno (vše popisuje v článku) a ani mně se porno nevyhnulo. Potkalo mě v patnácti letech, kdy už jsem chtěla zjistit, o čem to všichni mluví. Potom jsem taktéž zažila období, kdy „nešlo jinak“ než denně navštěvovat pornostránky. Jenže mně to celé přišlo poněkud nechutné a neestetické, takže jsem porno spíše poslouchala. Ve svém věku tak stále nevím, jak vypadá nahý muž.

Ačkoli David porno sledoval v době, kdy jsme se ještě ani neznali, a naposledy ho viděl několik týdnů před tím, než jsme spolu začali chodit, neustále to do našeho vztahu zasahuje.

alt

0+1 způsobů, jak se mít rád(a)

Doma s námi žijí dvě kočky. Kocour Kryštof je trochu agresivní, rychle se mu mění nálady, furt je s něčím nespokojený a potom kňourá, je zvědavý a všude musí vlézt, když přijde někdo nový, tak je trochu bázlivý, ale taky dokáže být přítulnou kočkou bez jediného problému. Kočka Schrödynka je o něco společenštější, s každým se hned mazlí, občas kouká do blba, má ráda televizi, když nemá náladu, tak na ni nikdo nesmí ani sáhnout. Oba jsou ale také sebevědomí a jistí si sami sebou.

Asi jste se někdy s kočkou setkali. Chodí a u toho se předvádějí, otírají se o vás a ukazují, jak jsou krásní, umývají se jazykem a když je při tom někdo pohladí, podívají se na něj a jejich pohled říká: „Tak seš blbej? Teď abych se umývala znovu.“ Vůbec je nezajímá, jestli mají dlouhý nos, nebo krátký, jestli mají pořádně huňatou srst, nebo řídkou, jestli mají barevné oči, nebo obyčejné zelené. Nic z toho jim nebrání, aby všem kolem ukázali, jak jsou nádherné.

Nám lidem to tak samozřejmě nejde. Někdy si dokonce myslíme, že mít rád sám sebe je špatné, natož říct o sobě před jinými lidmi, že nám (nám samotným!) to dnes sluší. Člověk, který by se snad projevoval tímto způsobem, by byl namachrovanej frajírek nebo namyšlená nána. Tak to ale vůbec není.

alt

Výroční zpráva o Bohu

Jedna z mnoha věcí, které jsou na Bohu tak skvělé, je, že je pořád a vždycky s vámi. Z tolika společných chvil jsme spolu za poslední rok zažili dobrodružství, zábavu i chvilky věnované hlubokým rozhovorům, ale někdy jsem také neměla nejmenší chuť s Bohem trávit čas. A protože byl pořád a vždycky se mnou, snad mi i někdy lezl na nervy. Po roce jsme ale větší kamarádi, víc mu důvěřuji a víc ho znám. Jaké významné věci jsme prožili?

První taková wow-mega-wow věc se přihodila ještě v prosinci minulého roku. Celým mým životem, a tak i životem s Bohem, mě provází tinnitus. Když jsem ho před více než třemi lety dostala, byla jsem věřící, ale jen tak, že jsem věřila, že Bůh někde nahoře je, že Ježíš umřel a že Bible je pravdivá, nijak jsem s Bohem nekomunikovala – když, tak minimálně. O Vánocích před třemi lety jsem se ale modlila, aby ten protivný zvuk z mých uší zmizel, a když jsem se 1. ledna 2015 šla do brněnských kostelů podívat na betlémy, nic jsem neslyšela. Jenže od té doby se tinnitus vrátil, nicméně jsem se s ním naučila žít a vesměs mi nevadí. Po Vánocích před rokem jsem ale šla spát a ještě v posteli se modlila. Ale nemohla jsem ze sebe najednou dostat jediné slovo. Zavřenýma očima jsem se dívala do očí Ježíši. Začaly mi téct slzy, které pod víčky bolely a pálily. Jedna slza se vydrala ven a vtekla do mého pravého ucha. Ráno jsem se probudila a už je tomu téměř rok a tinnitus se v tomto uchu ani neozval.