Kosinus a Metoděj

Výroční zpráva o Bohu

Jedna z mnoha věcí, které jsou na Bohu tak skvělé, je, že je pořád a vždycky s vámi. Z tolika společných chvil jsme spolu za poslední rok zažili dobrodružství, zábavu i chvilky věnované hlubokým rozhovorům, ale někdy jsem také neměla nejmenší chuť s Bohem trávit čas. A protože byl pořád a vždycky se mnou, snad mi i někdy lezl na nervy. Po roce jsme ale větší kamarádi, víc mu důvěřuji a víc ho znám. Jaké významné věci jsme prožili?

První taková wow-mega-wow věc se přihodila ještě v prosinci minulého roku. Celým mým životem, a tak i životem s Bohem, mě provází tinnitus. Když jsem ho před více než třemi lety dostala, byla jsem věřící, ale jen tak, že jsem věřila, že Bůh někde nahoře je, že Ježíš umřel a že Bible je pravdivá, nijak jsem s Bohem nekomunikovala – když, tak minimálně. O Vánocích před třemi lety jsem se ale modlila, aby ten protivný zvuk z mých uší zmizel, a když jsem se 1. ledna 2015 šla do brněnských kostelů podívat na betlémy, nic jsem neslyšela. Jenže od té doby se tinnitus vrátil, nicméně jsem se s ním naučila žít a vesměs mi nevadí. Po Vánocích před rokem jsem ale šla spát a ještě v posteli se modlila. Ale nemohla jsem ze sebe najednou dostat jediné slovo. Zavřenýma očima jsem se dívala do očí Ježíši. Začaly mi téct slzy, které pod víčky bolely a pálily. Jedna slza se vydrala ven a vtekla do mého pravého ucha. Ráno jsem se probudila a už je tomu téměř rok a tinnitus se v tomto uchu ani neozval.

Začátkem března jsme s Davidem odjeli do Kroměříže na konferenci Otcovo srdce pořádanou Mládeží pro Krista. Zůstala mi z toho v hlavě jedna vzpomínka. Při osobní modlitbě mezi námi chodili lidé a něco nám říkali. Jeden pán mi pověděl: „Myslíš, že tě nikdo nevidí? Bůh tě vidí.“ Jsou to věty, na které si často vzpomenu. Tenkrát to ke mně hodně promluvilo. Cítila jsem se poměrně sama, jako bych byla všem vzdálená, jako bych byla průhledná a lidé se dívali skrze mne. Ale Bůh mě vidí. Tady nás také Pavol Strežo vyzval, ať odpustíme všem lidem, kteří nám kdy ublížili. Odešla jsem na pokoj a hodinu psala dopis všem takovým lidem. Když jsem z pokoje vylezla ven, připadala jsem si lehčí, ulevilo se mi, cítila jsem se svobodnější a tato svoboda v odpuštění trvá.

Po celý školní rok 2016/17 jsem se podílela na tvorbě aplikace iZIDOOR, která byla před prázdninami dokončena a během léta zveřejněna. Je to salesiánská aplikace, která toho nabízí hodně – od předepsaných modliteb, přes zamyšlení k evangeliu, citát, písničku na týden, mapu poutních míst v České republice, životopisy svatých… A právě ony životopisy jsem zapisovala. Ač se my, protestanti, ke svatým nemodlíme, myslím si, že jejich příběhy s Bohem jsou mnohdy zajímavé a také inspirativní. Můžeme se učit z jejich příkladu, stejně jako se učíme z příkladů Mojžíše, Jozua nebo krále Davida. Tak či onak jsou to lidé víry, kteří mají o Bohu co říct. Jsou to často lidé, kteří už jako malinké děti byly oddaní Bohu tak, že je to až k nevíře. Třeba Laura Vicuña.

Velmi osobní setkání jsem zažila v polovině července, když jsem byla jen tak na skok v Cornwallu. Vůbec poprvé jsem se dotkla oceánu. A bylo to dost zajímavé – já, malinká Terezka, stojím v tom obřím oceánu, v tak velké mase vody, která je někde až přes deset tisíc kilometrů hluboká, je v ní tma (a já teď přesto dohlédnu na svá chodidla na dně), je v ní spousta živočichů, která si ani neumíme představit… A to všechno stvořil Bůh! Bůh vymyslel, že voda bude omýlat kamínky na břehu. Bůh vymyslel, že pobřeží budou mít tendence se zarovnávat. Bůh vymyslel, že si zvířátka hluboko v oceánu sami svítí na cestu. A Bůh vymyslel i mě.

Když jsem se vrátila do republiky, odjela jsem začátkem srpna na Slovensko na křesťanský festival Campfest. Bylo to tam velký. Spousta lidí, hlasité chvály. A mně se tam líbilo. Jen mě bolely nohy, protože mi prostě narostly špatně. A bolely tak, že jsem plakala a prosila Boha, ať mi od té bolesti uleví a pomůže mi. A Bůh konal. Bůh udělal to, co doktoři za celý můj život nedokázali – utvořil klenbu v mých chodidlech a kolena mě od té doby bolí, jen když mrzne.

A na podzim mi Bůh udělil velkou lekci. Jsem člověk, co chce mít všechno pod kontrolou a pevnou půdu pod nohama – doslova. Je to i důvod, proč nerada lítám letadlem, protože když se něco stane, nemůžu vystoupit a šlápnout na zem. Mám ráda Zemi i zem. Spoléhám se na Zemi a zem. Tento příběh začal na České. Přecházela jsem silnici, ale zrovna se rozjížděl trolejbus a já se rozběhla, aby mě nezajel. Jenže jsem zakopla o koleje a rozplácla se jak dlouhá, tak široká. Praštila jsem se hlavou o zem. Nemohla jsem se pořádně nadechnout, ale jak jsem viděla ten blížící se trolejbus, sebrala jsem veškerou sílu, co mi zbývala, zvedla jsem se a dobelhala jsem se na chodník. Věděla jsem, že co se mi stalo, nemusí být úplně banální. Hlava mě bolela skutečně neskutečně. Chvíli trvalo, než jsem se vzpamatovala. Paní, co šla kolem, říkala, abych kdyžtak zítra zašla do nemocnice, kdyby to nebylo dobrý. Ale! Co kdyby si mě tam nechali? A já měla jet na čtyři dny pryč a moc jsem se tam těšila, ještě by mi to doktoři zakázali. Další ráno jsem se probudila a zdálo se to být v pohodě. Ale jakmile jsem vstala, ukázalo se, že jsem na tom hůř než předchozího dne. Googlila jsem, co všechno můžu udělat proto, aby to nebolelo, ale bylo to jen horší a horší… Až dokud jsem se nezačala v posteli modlit. Najednou se to zlepšilo. Četla jsem si Bibli. A bylo to ještě lepší! Jenže lidé okolo mě mě posílali k doktorovi. Ale Bůh už to zlepšil, on mě vyléčil, proč bych měla chodit ještě k doktorovi? Když se budu spoléhat na Boha, všechno bude v pořádku.

Jednou z těch malých věcí, co pro mě Bůh udělal, které jsou ale významné, je, že jakožto církevní bezdomovec jsem se v září ocitla ve sboru Křesťanské společenství Brno, kam mě to táhlo celé léto. Když jsme tam byli s Davidem poprvé, měla jsem výhrady, ale měla jsem také mnoho věcí, které se mi tam líbily a ze kterých jsem byla nadšená. Chodili jsme tam znovu a znovu a někteří lidé se s námi začali bavit. Kdo ví, jak to bude dál. Tak či onak, je to sbor, který mi snad Bůh po dlouhé době ukázal, abych se v něm trošilinku uhnízdila.

Bůh je hrozně super. Dělá toho tolik, co my ani nevidíme a neuvědomujeme si. Život s ním je plný dobrodružství a zábavy a hlubokých rozhovorů. Tento rok byl lepší než ten předchozí. A myslím, že ten nadcházející bude ještě krásnější než ten, který za chvíli skončí.


Komentáře

comments powered by Disqus