Učit se, učit se, učit se

Tento semestr jsem zjistila, že jsem šprt. Zaprvé, na studijní pobyt jsem přijela skutečně kvůli studiu, zatímco jsme potkávali lidi, kteří se pro Erasmus rozhodli jen kvůli party; za druhé, i na Erasmu jsem celé dny seděla nad učením od nevidím do nevidím, abych si z toho opravdu něco odnesla; za třetí, uvědomila jsem si, že když mám obavy, že „to nedám“, neznamená to, že se bojím F, ale že mám strach, že nedostanu A (nejhůř B). Diagnóza je tedy jasná: šprt.

aquifer

Learning Agreement

Learning Agreement je jednou z částí procedury, která je potřeba před odjezdem na Erasmus absolvovat. Na MUNI to znamená vyplnit v ISOISu formulář o tom, jaké předměty chci následující semestr studovat. Naštěstí tam jdou provádět změny, protože jsem se samozřejmě dopustila několika chyb (a taky jsem si nějaké předměty rozmyslela).

Ve smlouvě je, že student musí získat alespoň 20 kreditů, aby nemusel vracet stipendium. Proto se doporučuje zapsat si kreditů víc, takže když se vám něco nepovede, pořád jste v suchu. Já jsem si tedy zapsala 25 kreditů, abych mohla klidně spát.

Prvním předmětem, který byl prostě mým vytouženým a i kvůli němu jsem sem tak trochu jela, byl předmět Physical Geography of Karst. I další předmět byl jasný – Slovene Language Course for Erasmus+ Students, o kterém jsem psala již po jeho skončení, tedy jednalo se o intenzivní kurz slovinštiny, který probíhal skoro celé září, díky čemuž jsme si pobyt protáhli o měsíc. Dále už jsem musela více přemýšlet, ale můj Learning Agreement obsahoval ještě Geography of Slovenia, jediný předmět vyučovaný anglicky, Environmental Geography, který jsem si nenechala uznat za předmět Environmentální geografie u nás na ústavu, protože ten učí Máčka a toho mám ráda, a nakonec jsem si vybrala North South Relations z úplně jiné fakulty, protože jsem chtěla ještě aspoň jeden anglický předmět.

Po příjezdu se ale všechno (to je ale hyperbola) změnilo. První změnu v Learning Agreementu jsem udělala skoro hned po příjezdu, protože jsem zjistila, že North South Relations jsou na fakultě, která je vzdálená přes celé město (a ne, nenapadalo mě se podívat na mapu). Místo toho jsem dlouho vybírala a zvolila jsem si magisterský předmět Geoinformatical Support for Decision-Making. Druhou změnu v Learning Agreementu jsem dělala, protože jsem zjistila, že na webových stránkách mají zdejší geografové napsané jiné kreditové hodnoty předmětů, než jaké nám poslal lublaňský koordinátor Erasmu. Místo 25 kreditů jsem nakonec skončila s 28 kredity a doma jich na mě čekalo dalších pět za Bakalářskou práci 1.

Musím říct, že ačkoli jsou zejména změny v Learning Agreementu poměrně náročné na přehlednost, jinak tady tuto část papírování má Masarykova univerzita vyřešenou poměrně elegantně. Jenom vyplníte formulář, nahrajete svůj podpis, a ten dokument potom v elektronické sféře obletí domácího koordinátora, koordinátora z CZS a koordinátora z přijímací instituce, kteří všichni připojí své podpisy a máte vystaráno.

Studium na Filozické fakultě

To už jsem taky zmiňovala. Jako student Přírodovědecké fakulty jsem se ocitla na filozofske fakultete, kde sídlí zdejší geografický ústav. Na chodbě mají meteorologickou budku, ukázku meteorologických a jiných přístrojů včetně starých počítačů, vtipné obrázky o předpovědi počasí a – řekněme – panelovou výstavu o nějakém zdejším výzkumu. V první půlce semestru jsem se tak mohla kochat výstavou o prstech – vyfocenými půdními profily z celé střední Evropy, v druhé půlce semestru se potom na zdech objevily panely o výzkumu romskih naseljih.

filozofska fakulteta = filozofická fakulta
prst = půda
romsko naselje = romská osada

Asi protože geografů není příliš, mají tu pouze jeden předmět, který je vyučován anglicky a je určen vyloženě Erasmákům – Geografie Slovinska. Ostatní předměty jsme si měli vyřešit přímo s vyučujícími, kteří měli různé přístupy. Celkově nás přijelo asi dvacet, nejčastěji z prostoru střední Evropy, takže převažovali Češi, potom jsem tu zaznamenala několik Němců, Poláků, ale byli tu i studenti z Finska, Rumunska nebo Portugalska.

Můj den

Měla jsem v plánu, že budu dělat spoustu věcí. Chtěla jsem hodně pokročit na bakalářce, chtěla jsem chodit do šicí dílny, přemýšlela jsem, že bych mohla chodit na kurz paličkování, možná si najít práci – protože to vypadalo, že nebudu mít co dělat. Jenže ono to samostudium zabere mnohonásobně více času než chození na přednášky.

Ráno jsem se pokusila vstát, věšinou jsem nějak dokázala fungovat až kolem desáté hodiny. To jsem pak buď začala dělat školu doma, ale tam se mi tolik nedařilo soustředit, nebo jsem většinou šla na Davidovu fakultu, kde on normálně měl předměty. Tam jsem se usadila ke stolečku, do uší pustila playlist Instrumental study a procházela učebnice tím způsobem, že jsem si věci vypisovala (nebo často spíš přepisovala) do sešitů. Do sešitů s Mucou Copataricou a Mačkem Muri a ještě jednou kočkou, co jsem si tu pořizovala. Tak moc jsem si je oblíbila, že mi David dal s Mucou dokonce i hrneček na Vánoce. Nejraději bych si ty sešity nakoupila do zásoby a odvezla domů. A taky jsem viděla deníčky!

IMG_3873

U Davida na fakultě jsme taky většinou chodili na oběd, kde stojí 2,20 €. Když to šlo, mířili jsme ale spíš do města, kde jsme se mohli najíst zadarmo. Když David neměl přednášky nebo cvičení, tak se ke mně se studiem přidával, protože i on toho měl hodně. Vlastně jsme to ani jeden nečekali, že se tu moc nezastavíme – doma mívám přes 40 kreditů, takže tady to měl být takový odpočinek.

Většinou jsem končila s učením kolem sedmé, osmé. To tak mám i doma, že potom už jsem dost unavená a nemůžu se soustředit. To potom jehlice střídaly barevné fixy a já pletla, dokud to ještě šlo.

A nyní mi dovolte, abych vám ve zkratce představila čtyři předměty (v pořadí, v jakém jsem je uzavřela), které jsem měla tu čest absolvovat. Pokud to čtete, možná vás jen zajímá, jak jsem se ve Slovinsku měla ze studijního hlediska, ale taky možná přemýšlíte, že jako geograf zavítáte oslnit svými znalostmi místní akademiky a rozhodujete se, jaký předmět si (ne)zapsat. Snad tedy vyhovím oběma (a klidně i jiným) zájmům. Kdybych to měla shrnout celkově, myslím, že jsem si poskládala pěkný balíček předmětů.

Environmental Geography

Toto byl jeden z těch lehčích předmětů. Dostala jsem za úkol naučit se dvě kapitoly z učebnice, jejíž název neznám, a pročíst zprávu Evropské unie o stavu životního prostředí z roku 2015 (ke stažení zde).

První kapitola, čtyřicetistránková, s názvem Environmental Systems obsahovala případovou studii o vybudování Asuánské přehrady a o jejích dopadech, teorii o systémech a biogeochemické cykly. Druhá kapitola, o stejném rozsahu, s názvem Ecosystems, Succesion and Biomes pojednávala kupodivu o ekosystémech, sukcesi a světových biomech. Učebnice byla napsaná docela snadným jazykem, někdy vysvětlovala úplně očividné věci, jako by byla určena základním školám, například že zvířata nemohou dělat fotosyntézu. Vesměs jsem se z toho nic moc nového nenaučila, protože se v tom prolínalo učivo z předmětů Krajinná ekologie, Biogeografie a Geomorfologie.

O poznání zajímavějším potom bylo čtení SOER 2015. Začala jsem ji číst o Vánocích, v angličtině, jak mi ji vyučující poskytla. Jenže ono to nebylo jen to životní prostředí jako takové, ale i různé politické a implementační věci a tomu jsem samozřejmě vůbec nerozuměla, protože takovou slovní zásobu v angličtině nemám. Tak jsem si zprávu našla v češtině a než jsme se po Vánocích vrátili do Lublaně, měla jsem to přečtené celé. Když už jsem obsah znala, ještě jsem asi polovinu stihla projít i v angličtině, abych o tom dokázala při zkoušce mluvit.

Mohla jsem si vybrat, kdy budu mít zkoušku. Poslední možnost mít ústní zkoušku byla v pondělí 6. ledna, a tak jsem jí využila. Trochu jsem se bála, protože jsem nevěděla, jak moc hrotit to bude, a já si nepamatovala všechny detaily právě z té zprávy EU.

Zkouška probíhala tím způsobem, že si vyučující otevřela na počítači postupně každý ze zadaných souborů, projížděla ho od začátku do konce a já měla říct stop. Kde se zastavila, o tom jsme mluvily. Mohla jsem se tak rozpovídat o různých typech systémů na příkladu Asuánské přehrady, poušti a ve zprávě SOER mi dala na výběr ze dvou témat a já si z nějakého důvodu vybrala to podle ní těžší, ale mně to připadalo snazší – zdroje energie a její využívání. Překvapilo mě, že si pamatuji i čísla a procenta. Zapomněla jsem ale, jak se anglicky řekne řešení, tak jsem se to několikrát snažila opsat, až mi nakonec vyučující řekla, ať to řeknu česky – a díky podobnosti našich jazyků mi poradila, že to je solution.

Nakonec se mě ptala, jak bych se ohodnotila na škále 6–10 (10 = A, 6 = E). Řekla jsem, že něco mezi 9 a 10, protože jsem měla špatné svědomí, že jsem tu zprávu EU nestihla projít dvakrát. A nemám ráda tady to sebehodnocení – člověk se stydí říct to lepší, ale nechce říct to horší. Ona mi dala známku 10, protože prý málokterý Erasmák se na to tolik naučí.

air-1

Geography of Slovenia

Jediný předmět vyučovaný v angličtině, tedy také jedna z mála příležitostí dostat se mezi lidi. Přednášky byly dvouhodinové dvakrát týdně. Předmět byl určen nejen oborovým studentům, ale zhruba polovina z nás byli negeografové, tudíž úroveň předmětu tomu odpovídala. Nebylo to těžké. Nebo aspoň pro geografa ne.

Tento předmět obsahoval zhruba čtrnáct témat a skoro každé vyučoval jiný člověk. To vedlo k tomu, že se často opakovali – spoustukrát jsme slyšeli historii Slovinska, spoustukrát jsme slyšeli o stárnutí obyvatelstva, a podobně. Někteří vyučující byli super, jiní se nedali poslouchat, většina byla průměrná. Většinou se daly zvládnout i humánní přednášky, které byly kupodivu mnohem zajímavější než humánní část RGČR. Nutno říct, že i Geography of Slovenia má kreditové ohodnocení 8 kreditů.

Bohužel jeden vyučující, který měl přednášet kras a geomorfologii, byl celý semestr na nemocenské, takže humánní přednášky převládaly. Na hydro přednášce ale bylo zajímavé třeba to, že tu nestudují jen kvantitativní data, ale i, řekněme, kvalitativní (která se stejně převádějí na kvantitativní, že). Mám dojem, že my se pořád učíme jen o vodním stavu a průtoku, zatímco tady jsem poprvé ve výuce slyšela o samočistící funkci vody, kterou jsem si musela minulý rok nastudovat sama kvůli projektu do předmětu Sustainability.

Přirozeně jsem se trochu bála té zkoušky, když je to předmět za 8 kreditů. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem přišla, písemně odpověděla na otázky a za 20 minut odešla. Mezi otázkami bylo třeba to, jaké jsou nejčastější půdy ve Slovinsku, popis sídelního systému a další, ne zrovna složitá, témata. A to měli geografové těžší verzi než negeografové.

I když to byl obecně hrozně snadný předmět, tak mi ale předal věci, které bych jinak nevěděla, protože bych si je sama nehledala. V Česku se mě potom někteří ptají třeba na slovinský přístup k menšinám, jaké tu je počasí, jestli tu mají problém se suchem – a díky tomuto předmětu jsem mohla odpovídat.

Physical Geography of Karst

Předmět, na který jsem se nejvíc těšila. A taky nejtěžší předmět. Asi polovina slovinského území je kras. Za Rakouska-Uherska se začal kras pořádně zkoumat právě tady. Množství mezinárodních slov v karstologii tak pochází ze slovinštiny. Když chcete studovat kras, musíte se podívat do Slovinska.

Vyučující, Uroš, byl taky hrozný sympaťák. Na začátku semestru jsme měli mít dva jednodenní terény, ale já jsem se bohužel mohla zúčastnit jen jednoho, protože jsem právě na tom prvním onemocněla. Já mám terény obecně ráda, že člověk vidí ty teoretické věci doopravdy a více se mu to pospojuje. Vyrazili jsme do Divašského krasu v okolí Škocjanských jam, což je kontaktní kras, kde je kaňon řeky Reky, její propadání do jeskyní, velké collapse dolines (česky asi propast, která vznikla propadnutím stropu), bezstropé jeskyně a tak. Už tam se ale ukázalo, že má Uroš něco s kolenem – a pak se ukázalo, že jde na operaci, a pak se ukázalo, že bude mít neschopenku až do zkouškového.

IMG_8503

IMG_8573

IMG_8606

IMG_8609

Což mě hodně mrzelo. Tohoto vyučujícího jsem si za těch pár úvodních hodin stihla opravdu oblíbit. Ačkoli měl přednášet ve slovinštině, byla jsem připravena vyzkoušet chodit na přednášky – totiž připravovat se průběžně doma na to, co by mělo být na přednášce, abych se víc chytala, a pak se na přednášcě chytat. Přednášky ale byly jen tři – jedna úvodní, druhá o terénu a na třetí přednášel Ital, který se věnuje vysokohorskému krasu a trvale zmrzlým skalám v těch jeskyních a tak. A to bylo neskutečně zajímavé. Úplnou náhodou se jim podařilo zaznamenat postup tání permafrostu ve skále. A obecně on mluvil tak poutavě. Kdyby vás to zajímalo, tak článek o tom najdete zde.

Takže mi nezbývalo než se učit od rána do večera kras pěkně sama. Spoustě věcem jsem měla problém porozumět – třeba chemii v angličtině. Učebnice, kterou jsme dostali, byla naopak hodně náročná oproti té do Environmental Geography. Všechno bylo popsané do detailu, hodně podtypů a členění a podobně, ale zároveň všechny ty procesy a mechanismy vzniku byly popsány někdy dost zkratkovitě. Proto jsem se zasekla na několik dní u solution dolines, což jsou v podstatě ty nejklasičtější závrty, musela jsem si přečíst články všude možně na internetu a ještě jsem našla jinou učebnici, která to taky vysvětlovala, až jsem nad tím nakonec zvítězila.

Několikrát jsme taky udělali výlet do krasu a já jsem si mohla osvojené teoretické znalosti vyzkoušet v praxi. Jednou jsme se s Davidem vypravili znovu do Divašského krasu, tentokrát přímo do Škocjanských jam, a to bylo teda fakt neuvěřitelný. Taková obří jeskyně! A v ní docela velká řeka! A ty krápníky a všechno! Podruhé jsme se vydali k propadání a vyvěrání řeky Rak, když sem přijel na návštěvu můj spolužák Michal, a to jsme si mohli prolízt jeskyně pěkně sami a zadarmo v Krajinském parku Rakov-Škocjan.

IMG_4611

IMG_4530

IMG_6124

IMG_6194

IMG_6318

IMG_6373

IMG_6407

Zpátky k učení. Dobře jsem udělala, že jsem si s těmi dolajnami dala tolik práce. To byla totiž první otázka, na kterou se mě u zkoušky zeptal. A já naštěstí znala odpověď a znala jsem ji hodně detailně. Říkal, že tu učebnici umím fakt dokonale. Další otázka zamířila k tomu, proč jsou v jeskyni krápníky, což prý nikdo ze studentů neumí dost dobře vysvětlit, ale prý jsem se hodně blížila. A do třetice se mě zeptal na krasové zóny. Říkal, že nepotkal Erasmáka, který by to takhle moc uměl, že se Erasmáci často vymlouvají, že něco neumí, ale potřebují dostat dobrou známku, protože se musí vrátit zase domů a tak. Známku mi ale neřekl a já i tak trnula, co mi teda dal. A dal mi desítku. Překvapivě.

Tento předmět mě hodně bavil a hodně mě naučil. Nenaučila jsem se hodně věcí jen o krasu, ale i z jiných oblastí jako je hydrogeologie nebo obecně geomorfologie. Fakt super.

Geoinformatical Support for Decision-Making

Poslední předmět, který mi zbýval, byl projektový, GISovský. Na projektu jsem začala pracovat už někdy v listopadu, ale ukázalo se, že ArcMap mi nějak v reálném čase nezvládá vypočítat, co bych potřeba, totiž Euclidean Distance pro celou Českou republiku. Trvalo mu to nějakých 18 hodin a pak skončil s tím, že už nějak nemá místo. Vyučující mě sice pozvbuzoval, ať to nevzdávám, ale já už měla políčeno na jiné téma projektu, kde bych se tomuto problému mohla vyhnout – dělala jsem multikriterální evaulaci zranitelnosti vůči suchu v Jihomoravském kraji.

Na začátku semestru jsem to měla namyšlené, ale potom jsem zjistila, že musím používat nějaké speciální nástroje pro decision-making, takže jsem si musela nastudovat fuzzy logiku a její aplikaci v těchto problémech, analytical hierarchical process a další věci, o kterých jsem předtím v životě neslyšela. Pořádně jsem se k projektu dostala až v půlce ledna, kdy jsem už sice měla nachystaná data, ale zjistila jsem, že mi vlastně nevyhovují, takže jsem hledala a připravovala jiná data a pak jsem byla zmatená z té fuzzy normalizace, protože jak mám jako normalizovat data v kategoriích a normální číslená data jako jsou sklon nebo expozice, ale pak se mi podařilo najít nějaký odborný článek na toto téma a vzala jsem si z toho, co jsem potřebovala.

Projekt měl předepsanou osnovu a pro mě bylo docela těžké se tam vejít. Některé věci jakobych měla psát vícekrát, ale nakonec jsem z toho elegantně vybruslila a v každé sekci jsem psala trochu něco jiného. Hodně času mi zabralo teoretické popsání SDSS, taky tam měla být literární rešerše problému (kterou jsem ale dělala jako poslední) a nakonec jsem si hrozně dlouho hrála s vizualizací výsledku. Měla jsem pocit, že ten projekt nikdy nemůžu zvládnout, že tolik nových věcí bez přednášek, kde by mi to někdo vysvětlil, je nad moje síly, vždyť je to magisterský předmět. Naštěstí byl ale vyučující ochotný mi odpovídat na mé všetečné dotazy na e-mailu, takže se to nějak zvládnout dalo. Když jsem překonala fuzzy a AHP, tak to pak už bylo vlastně raz dva.

V pondělí jsem projekt odeslala vyučujícímu i s otázkou, kdy by mohl na tu obhajobu projektu. A neodepsal mi až do středy večer, že s tou obhajobou uvidíme, až si to přečte, že možná ani nebude potřeba. A dneska, totiž ve čtvrtek ráno mi přistál ve schránce e-mail s tím, že good work a že obhajoba nebude nutná. Známku prý mám v jejich ISu.

support_result3

A co teď?

A tak jsem ukončila i poslední předmět a teď píšu tady to shrnutí mého studia v Lublani. Zbývá mi poslední týden a půl a potom hurá (nebo možná spíš smutně) domů. V mezičase trochu odpočívám, trochu pracuji na bakalářce, ke které jsem se kvůli samostudiu nedostala tolik, kolik bych chtěla. Ale už jsem se na to zase poměrně naladila, mám najitých spoustu zdrojů a nezbývá než to pročíst a sepsat. Jakmile se totiž vrátím domů, začnu pokračovat na praktické části, tudíž budu nějakých 15–20 hodin týdně zavřená v laboratoři a budu si pěkně dělat tu svoji rutinní práci přípravy vzorků, mikroskopování, vypalování, mikroskopování, vypalování a posledního mikroskopování. A to bych pak byla ráda za nějaký to Study area.


Komentáře

comments powered by Disqus