Učit se, učit se, učit se

Tento semestr jsem zjistila, že jsem šprt. Zaprvé, na studijní pobyt jsem přijela skutečně kvůli studiu, zatímco jsme potkávali lidi, kteří se pro Erasmus rozhodli jen kvůli party; za druhé, i na Erasmu jsem celé dny seděla nad učením od nevidím do nevidím, abych si z toho opravdu něco odnesla; za třetí, uvědomila jsem si, že když mám obavy, že „to nedám“, neznamená to, že se bojím F, ale že mám strach, že nedostanu A (nejhůř B). Diagnóza je tedy jasná: šprt.

aquifer

(Před)vánoční čas v cizí zemi

Tady ve Slovinsku jsem fakt vděčná za globalizaci. Mohu si kupovat stejný šampon a pastu, na kterou jsem zvyklá, vím, co čekat, když jdu nakupovat do Lidlu, když se mi roztrhly kalhoty, mohla jsem si jít pro ty stejné do obchodu, který máme i u nás doma. A i ty Vánoce (nebo ten předváční čas, chcete-li) jsou tu vlastně hodně podobné – ve městě jsou světýlka a trhy a všude voní svařák, centrum je najednou plné, všude možně se odehrávají vánoční koncerty… ale stejně to prostě není ono.

IMG_4268

Náhorní plošina Velika Planina

I víkend po našem výletu do hor hlásili pěkné počasí – mělo být asi o dva stupně méně, ale pořád jasno a slunečno. Protože nás ale za pár dní čekal test ze slovinštiny, chtěli jsme vyrazit na jednodenní výlet ne příliš daleko od Lublaně, abychom se v neděli mohli pořádně učit (což jsme stejně nedělali). Původní plán byl podívat se do malého městečka Kamnik asi dvacet kilometrů severně od Lublaně, ale na své mapě míst, která musíme navštívit, jsem objevila, že kousek od Kamniku je i Velika Planina – největší náhorní plošina ve Slovinsku s nejvyšším bodem ve výšce 1668 m, která je známá zejména malými pasteveckými domečky. A tak bylo jasno.