Učit se, učit se, učit se

Tento semestr jsem zjistila, že jsem šprt. Zaprvé, na studijní pobyt jsem přijela skutečně kvůli studiu, zatímco jsme potkávali lidi, kteří se pro Erasmus rozhodli jen kvůli party; za druhé, i na Erasmu jsem celé dny seděla nad učením od nevidím do nevidím, abych si z toho opravdu něco odnesla; za třetí, uvědomila jsem si, že když mám obavy, že „to nedám“, neznamená to, že se bojím F, ale že mám strach, že nedostanu A (nejhůř B). Diagnóza je tedy jasná: šprt.

aquifer

Hlady neumíráme

Říká se, že na Erasmu student zhubne. Zatím mohu tuto zvěst jedině potvrdit. Moje oblíbená sukně, zakoupená v červnu, mi oznámila, že v pase držet nebude, a já jsem ráda, pokud silou vůle drží aspoň na bocích. V pase jsem skoro o 10 cm užší a přes boky jsem zhubla skoro taky tak. Za měsíc. Taky mám od jara novou softshellku (protože to prostě fyzouš do terénu potřebuje) a zatímco tenkrát mi byla poměrně těsně–akorát, teď na mě poněkud vlaje. Což o to, v létě mi v nemocnici dělali genetické testy a zjistilo se, že jsem tak trochu mutant, kvůli čemuž bych neměla mít nadváhu (jakože abych neumřela), takže je to vlastně úplně v pořádku. Hlavně ale aby nezhubl David, vždyť on sem přijel s 50 kg.

Ale hlady neumíráme.

Náhorní plošina Velika Planina

I víkend po našem výletu do hor hlásili pěkné počasí – mělo být asi o dva stupně méně, ale pořád jasno a slunečno. Protože nás ale za pár dní čekal test ze slovinštiny, chtěli jsme vyrazit na jednodenní výlet ne příliš daleko od Lublaně, abychom se v neděli mohli pořádně učit (což jsme stejně nedělali). Původní plán byl podívat se do malého městečka Kamnik asi dvacet kilometrů severně od Lublaně, ale na své mapě míst, která musíme navštívit, jsem objevila, že kousek od Kamniku je i Velika Planina – největší náhorní plošina ve Slovinsku s nejvyšším bodem ve výšce 1668 m, která je známá zejména malými pasteveckými domečky. A tak bylo jasno.