0+1 způsobů, jak se mít rád(a)

Doma s námi žijí dvě kočky. Kocour Kryštof je trochu agresivní, rychle se mu mění nálady, furt je s něčím nespokojený a potom kňourá, je zvědavý a všude musí vlézt, když přijde někdo nový, tak je trochu bázlivý, ale taky dokáže být přítulnou kočkou bez jediného problému. Kočka Schrödynka je o něco společenštější, s každým se hned mazlí, občas kouká do blba, má ráda televizi, když nemá náladu, tak na ni nikdo nesmí ani sáhnout. Oba jsou ale také sebevědomí a jistí si sami sebou.

Asi jste se někdy s kočkou setkali. Chodí a u toho se předvádějí, otírají se o vás a ukazují, jak jsou krásní, umývají se jazykem a když je při tom někdo pohladí, podívají se na něj a jejich pohled říká: „Tak seš blbej? Teď abych se umývala znovu.“ Vůbec je nezajímá, jestli mají dlouhý nos, nebo krátký, jestli mají pořádně huňatou srst, nebo řídkou, jestli mají barevné oči, nebo obyčejné zelené. Nic z toho jim nebrání, aby všem kolem ukázali, jak jsou nádherné.

Nám lidem to tak samozřejmě nejde. Někdy si dokonce myslíme, že mít rád sám sebe je špatné, natož říct o sobě před jinými lidmi, že nám (nám samotným!) to dnes sluší. Člověk, který by se snad projevoval tímto způsobem, by byl namachrovanej frajírek nebo namyšlená nána. Tak to ale vůbec není.

alt

Co mi vzala a dala maturitní četba

1. června jsem odmaturovala a hned 3. června jsem po roce a půl začala číst knihu, která by nebyla povinná a maturitní. Byla to kniha Únava materiálu od Marka Šindelky, která mi na stole ležela již pár měsíců a čekala, až budu mít čas. Jen co jsem se začetla do prvních stránek, v hlavě mi proběhlo: in medias res, vypadá to na chronologickou kompozici, jsou tam retrospektivní pasáže; jazyk spisovný, strohý, chudý, poměrně chladný; vypravěč je v ich-formě, je totožný s hlavní postavou, bude to nejspíše nějaký mladý muž, docela úzkostlivý, slabý, ale uvidíme, jak se to vyvine dál.

Počkat — co? Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, co to právě dělám.

Naposledy jsem četla něco jen tak sama od sebe na podzim 2015. To je hodně dávno, navíc když vezmeme v potaz fakt, že jsem dříve četla knihu týdně. Zlomilo se to Krysařem, který mě sice hrozně bavil, ale po přečtení těch několika desítek stran jsem se na žádnou jinou knížku nemohla ani podívat. Vyhýbala jsem se co nejvíc i knihám do školy. Jenže maturita se blížila mílovými skoky a mně zbývalo přečíst dvanáct děl. Za posledního půl roku jsem toho proto přečetla hrozně moc.