Na policejní stanici

Během prvního týdne v Lublani jsme se ocitli celkem třikrát na policejní stanici. Do upravny enoty na oddelek za tujce nás poslali z kanceláře kolejí, abychom jim do pěti dnů donesli potvrzení o podání žádosti o dočasný pobyt ve Slovinsku. Pokud bychom tak neudělali, z kolejí by nás vyrazili (jen šestina erasmáků se na koleje dostala).

upravna enota = administrativní jednotka
oddelek za tujce = oddělení pro cizince

Celá akce nebyla vůbec žádná legrace, protože sem se stejným záměrem nepřicházeli jen další studenti, ale i spousta takříkajíc dospěláků. Ačkoli je tato „služba“ určena cizincům, stejně byly tabule napsány ve slovinštině, a ještě k tomu byl na každém místě uveden jiný seznam potřebných dokumentů. Jak jsem říkala – žádná legrace.

U slovinského moře

Ačkoli jsme se spolu každý rok našeho vztahu dotkli oceánu (však jsme podél skotského pobřeží navzrokovali 25 km), ještě nikdy jsme s Davidem nebyli u teplého, koupacího moře. Když jsem tedy někdy na jaře začala vytvářet mapu míst, která stojí za to ve Slovinsku (a blízkém okolí) navštívit, nechybělo tam ani pobřeží Středozemního moře. Bez výhrad byl můj návrh přijat, a proto první výlet našeho Erasmu směřoval na jih.

Erasmus: z přírodovědy na fildu

Je tomu zhruba rok, co jsme se s Davidem začali přemýšlet, co dál s našimi životy, nevyjímaje otázku studia a (pro Davida) lákavého studijního pobytu. Mně osobně se moc nikam nechtělo, protože mám ráda to svoje pohodlí, nemám ráda změny a představa, že budu minimálně půl roku někde v zahraničí sama (tj. bez našich kočiček), mi připadala šílená. O několik měsíců později jsme však rozhodli, že pojedeme. A nakonec dokonce spolu.