Do Slovinska jsme přijeli minulou neděli a dnes to bylo poprvé, co jsem se aspoň trochu socializovala (pomineme-li konverzace v kurzu slovinštiny). David je odvážnější introvert, protože včera sledoval skupinku erasmáků v kuchyni, jak hrají nějakou hru. (David namítá, že se trochu do konverzace zapojoval. Prý mám napsat, že konverzuje i se spolubydlícím.)
Protože jsem plánovací typ, už někdy na jaře jsem našla cerkev, kam bychom mohli na podzim chodit. Je to International Church of Ljubljana, kde mají bohoslužby v angličtině, protože osazenstvo se skládá z nejrůznějších cizinců, co tu žijí a pracují, jsou tu na výletě a nebo tu (přechodně) studují. Bohoslužbu mají až v pět odpoledne, takže jsme si mohli pospat, udělat úkoly, uvařit a v klidu se najíst, kolem poledne jsem ještě psala výzvu na Facebook do lublaňské erasmácké skupiny, jestli se někdo nepřidá (od jedné slečny jsem našla žádost o zprávu až po našem návratu, ale stejně dnes nemohla), a tak jsme se tedy odpoledne vydali dva kilometry přes velký park do míst, kam nám řekl Google.
cerkev = církev