Církev v mekáči

Do Slovinska jsme přijeli minulou neděli a dnes to bylo poprvé, co jsem se aspoň trochu socializovala (pomineme-li konverzace v kurzu slovinštiny). David je odvážnější introvert, protože včera sledoval skupinku erasmáků v kuchyni, jak hrají nějakou hru. (David namítá, že se trochu do konverzace zapojoval. Prý mám napsat, že konverzuje i se spolubydlícím.)

Protože jsem plánovací typ, už někdy na jaře jsem našla cerkev, kam bychom mohli na podzim chodit. Je to International Church of Ljubljana, kde mají bohoslužby v angličtině, protože osazenstvo se skládá z nejrůznějších cizinců, co tu žijí a pracují, jsou tu na výletě a nebo tu (přechodně) studují. Bohoslužbu mají až v pět odpoledne, takže jsme si mohli pospat, udělat úkoly, uvařit a v klidu se najíst, kolem poledne jsem ještě psala výzvu na Facebook do lublaňské erasmácké skupiny, jestli se někdo nepřidá (od jedné slečny jsem našla žádost o zprávu až po našem návratu, ale stejně dnes nemohla), a tak jsme se tedy odpoledne vydali dva kilometry přes velký park do míst, kam nám řekl Google.

cerkev = církev

Na policejní stanici

Během prvního týdne v Lublani jsme se ocitli celkem třikrát na policejní stanici. Do upravny enoty na oddelek za tujce nás poslali z kanceláře kolejí, abychom jim do pěti dnů donesli potvrzení o podání žádosti o dočasný pobyt ve Slovinsku. Pokud bychom tak neudělali, z kolejí by nás vyrazili (jen šestina erasmáků se na koleje dostala).

upravna enota = administrativní jednotka
oddelek za tujce = oddělení pro cizince

Celá akce nebyla vůbec žádná legrace, protože sem se stejným záměrem nepřicházeli jen další studenti, ale i spousta takříkajíc dospěláků. Ačkoli je tato „služba“ určena cizincům, stejně byly tabule napsány ve slovinštině, a ještě k tomu byl na každém místě uveden jiný seznam potřebných dokumentů. Jak jsem říkala – žádná legrace.

Mladík a moře

Ačkoli jsme se spolu každý rok našeho vztahu dotkli oceánu (však jsme podél skotského pobřeží navzrokovali 25 km), ještě nikdy jsme s Davidem nebyli u teplého, koupacího moře. Když jsem tedy někdy na jaře začala vytvářet mapu míst, která stojí za to ve Slovinsku (a blízkém okolí) navštívit, nechybělo tam ani pobřeží Středozemního moře. Bez výhrad byl můj návrh přijat, a proto první výlet našeho Erasmu směřoval na jih.