Co mi vzala a dala maturitní četba

1. června jsem odmaturovala a hned 3. června jsem po roce a půl začala číst knihu, která by nebyla povinná a maturitní. Byla to kniha Únava materiálu od Marka Šindelky, která mi na stole ležela již pár měsíců a čekala, až budu mít čas. Jen co jsem se začetla do prvních stránek, v hlavě mi proběhlo: in medias res, vypadá to na chronologickou kompozici, jsou tam retrospektivní pasáže; jazyk spisovný, strohý, chudý, poměrně chladný; vypravěč je v ich-formě, je totožný s hlavní postavou, bude to nejspíše nějaký mladý muž, docela úzkostlivý, slabý, ale uvidíme, jak se to vyvine dál.

Počkat — co? Zarazila jsem se, když jsem si uvědomila, co to právě dělám.

Naposledy jsem četla něco jen tak sama od sebe na podzim 2015. To je hodně dávno, navíc když vezmeme v potaz fakt, že jsem dříve četla knihu týdně. Zlomilo se to Krysařem, který mě sice hrozně bavil, ale po přečtení těch několika desítek stran jsem se na žádnou jinou knížku nemohla ani podívat. Vyhýbala jsem se co nejvíc i knihám do školy. Jenže maturita se blížila mílovými skoky a mně zbývalo přečíst dvanáct děl. Za posledního půl roku jsem toho proto přečetla hrozně moc.

Velikonoční neděle

Dneska ráno jsem ležela v posteli, už se blížila devátá hodina a já musela vstávat, abych stihla bohoslužbu v deset, jenže se mi z postele vůbec vylézt nechtělo. Říkala jsem si, jaké by to bylo, kdyby si Ježíš řekl: „Ještě deset minut.“

V neděli ráno přišly Máří Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a Salome k Ježíšovu hrobu, aby jeho tělo pomazaly vonnými mastmi, ale jaké to bylo překvapení, když kámen byl odvalen a Ježíšovo tělo nikde nebylo, v jeskyni byla akorát látka. Vtom se zjevil anděl a řekl ženám, že Ježíš vstal z mrtvých a je na cestě do Galileje, kde se s ním všichni mají setkat.

Bílá sobota

Ježíš je mrtev a pohřben.

Všichni jsou doma, protože je sobota – den, který je v Zákoně nařízen jako den odpočinku. Akorát vrchní kněží a farizeové se sešli s Pilátem, protože si pamatovali, jak Ježíš říkal, že třetího dne vstane z mrtvých. Báli se, aby někdo z učedníků nepřišel a Ježíšovo tělo neukradl. Z toho by byl neskutečný skandál! Postavili tedy stráže k jeho hrobu.

Ježíšův hrob je ve skále a zavalen velkým kamenem, tak Židé pohřbívali své mrtvé. Je to kvůli tomu, aby třeba na poušti zvířata v noci tělo nevyhrabala. V našich zeměpisných šířkách zůstal zvyk dávat na židovské hroby kamínky.