Mojca

Odjet na Erasmus – daleko od domova, daleko od mé postýlky, daleko od plyšáků, daleko našich kočiček – pro mě byla noční můra. Když už jsem tady, tak to naštěstí není tak hrozné, ale stejně se samozřejmě snažím, aby můj pokoj na kolejích byl co nejvíce udoben. Vysnila jsem si, že si tu pořídím křečka, ale bohužel na kolejích nesmíme mít žádná zvířata. A tak jsem zatoužila po živém kameni – a proto jsem dnes sehnala Mojcu.

udoben = útulný

Lithops, v překladu „kameni podobný“, laicky živý kámen, je rod sukulentních rostlin, které prostě připomínají rostoucí kameny. Co si pamatuji z dětství, jsou hladké a měkké – radost se s nimi pomazlit. Patří do čeledi kosmatcovitých a do řádu hvozdíkotvarých.

Rod lofofora, česky ježunka, patří také do řádu hvozdíkotvarých, ale již čeledí se odlišuje, tedy patří do čeledi kaktusovitých. Je to takový roztomilý, hladký kaktus bez ostnů, který se izgledem velmi podobá právě živým kamenům.

izgled = vzhled

A do třetice: Mojca je slovinské křestní jméno, etymologie se odhaduje na zdrobělinu jména Marija, a ačkoli pro nás zní poměrně exoticky, tady je to páté nejčetnější jméno. A taky to je můj úžasný sukulent.

Když jsem se konečně usadila na kolejích, nadešel ten správný čas pro obchůzku cvetličaren. Protože dnes jsme měli ve městě mezi obědem a návštěvou ESN Ljubljana (potřebovali jsme zaplatit říjnový výlet) asi tři čtvrtě hodiny pauzu a slaščičarny v okolí byly drahé, vydali jsme se vstříc obchodům s květinami – a u toho jsem doufala, že aspoň někde budou mít živý kámen.

cvetličarna = květinářství
slaščičarna = cukrárna

Byli jsme v jednom květinářství – a nic. Byli jsme v druhém květinářství – to vypadalo nadějněji, ale zase nic. Ještě byla poblíž tři květinářství, ale zároveň se blížila druhá hodina, kdy v ESN otevírají. Přemluvila jsem nás, že zajdeme ještě do toho nejbližšího, a pokud ani tam živý kámen nebude, koupím něco jiného.

Jak jsme se blížili ke květinářství Emporia, začínalo mi být jasné, že to bude ono. Před vchodem bylo vystaveno množství netřesků (o kterých jsem také přemýšlela) a po vstupu dovnitř na mě dýchla taková správně květinářská atmosféra a cítila jsem se jako u nás v Botanické zahradě. (Říkala jsem vám, že jsem ve čtvrťáku přemýšlela, že půjdu studovat zahradnictví?) Místnost byla přeplněna řezanými květinami (ach ty světlounce růžové vrtnice) i rostlinami v květináčích. David zatím zkoumal masožravky (dost roztomilé, ale ne vhodné na mazlení), ze kterých má poněkud strach (a přesto mě na mé dvacetiny vzal na výstavu masožravých rostlin).

vrtnice = růže

Nadšeně jsem se po prodejně procházela, až u okna jsem uviděla něco, co mohlo být živými kameny. Bylo to malinké, hladké, měkké – prostě ideální společník na koleje. Hned jsem si jeden vybrala a šla k pokladně, kde jsme se nějak domluvili, že bych chtěla i nějaký květináč. Obsluhovala mě mladá slečna, mohlo jí být o pár let více než mně, bavily jsme se spolu anglicky, ale ještě se k nám přidala starší paní prodavačka, která vše říkala slovinsky a čekala, až to ta mladší přeloží, což bylo docela legrační, protože já jsem jí rozuměla (ale ačkoli mám za sebou už mnoho hodin slovinštiny, stejně se stydím mluvit někde mimo učebnu). Nejdříve mi nabízely květináč, který byl podle nich krásný, ale stál 15€ (ale mně se zas tak moc nelíbil). Potom donesly květináč, který se naopak líbil mně – a uznejte, že 4€ zní jako lepší cena. Slečna květinářka mi rostlinku přesadila a květináč doaranžovala kamínky. Pěkně to celé zabalila a dala mi Mojcu do bílé papírové tašky.

A tak jsem mohla spokojeně odcházet.

Pokud byste se někdy ocitli v Lublani a chtěli své blízké obdarovat květinou, doporučuji vám Cvetličarnu Emporia. Opravdu. Velký výběr, příjemné prostředí, ještě příjemnější zaměstnanci. To je obchod, ve kterém by člověk chtěl strávit klidně celé odpoledne.

Doma na kolejích jsem tedy Mojcu usadila na stůl na čestné místo vedle mých hornin – zkameněliny od moře, kamene, co vypadá jako zařízení na otisk prstů, a dvou vápenců z Julských Alp. Zajímalo mě, co konkrétně jsem si donesla domů, takže jsem poprosila o pomoc Google Lens, který mi prozradil, že se jedná o některý z druhů lofofory. Není to sice živý kámen, ale myslím, že si začínáme rozumět.

Takže vám představuji Mojcu. První spolubydlící, kterou jsem měla tu čest poznat.

(Já vím, že vás asi úplně nezajímá, jak jsem si koupila kaktus, ale berte to tak, že i o tom si chci jednou číst, až budu na Erasmus vzpomínat.)


Komentáře

comments powered by Disqus