Učit se, učit se, učit se

Tento semestr jsem zjistila, že jsem šprt. Zaprvé, na studijní pobyt jsem přijela skutečně kvůli studiu, zatímco jsme potkávali lidi, kteří se pro Erasmus rozhodli jen kvůli party; za druhé, i na Erasmu jsem celé dny seděla nad učením od nevidím do nevidím, abych si z toho opravdu něco odnesla; za třetí, uvědomila jsem si, že když mám obavy, že „to nedám“, neznamená to, že se bojím F, ale že mám strach, že nedostanu A (nejhůř B). Diagnóza je tedy jasná: šprt.

aquifer

(Před)vánoční čas v cizí zemi

Tady ve Slovinsku jsem fakt vděčná za globalizaci. Mohu si kupovat stejný šampon a pastu, na kterou jsem zvyklá, vím, co čekat, když jdu nakupovat do Lidlu, když se mi roztrhly kalhoty, mohla jsem si jít pro ty stejné do obchodu, který máme i u nás doma. A i ty Vánoce (nebo ten předváční čas, chcete-li) jsou tu vlastně hodně podobné – ve městě jsou světýlka a trhy a všude voní svařák, centrum je najednou plné, všude možně se odehrávají vánoční koncerty, na ulicích je více evangelizací… ale stejně to prostě není ono.

IMG_4268

Hlady neumíráme

Říká se, že na Erasmu student zhubne. Zatím mohu tuto zvěst jedině potvrdit. Moje oblíbená sukně, zakoupená v červnu, mi oznámila, že v pase držet nebude, a já jsem ráda, pokud silou vůle drží aspoň na bocích. V pase jsem skoro o 10 cm užší a přes boky jsem zhubla skoro taky tak. Za měsíc. Taky mám od jara novou softshellku (protože to prostě fyzouš do terénu potřebuje) a zatímco tenkrát mi byla poměrně těsně–akorát, teď na mě poněkud vlaje. Což o to, v létě mi v nemocnici dělali genetické testy a zjistilo se, že jsem tak trochu mutant, kvůli čemuž bych neměla mít nadváhu (jakože abych neumřela), takže je to vlastně úplně v pořádku. Hlavně ale aby nezhubl David, vždyť on sem přijel s 50 kg.

Ale hlady neumíráme.